Tears of Happiness I. (KangTeuk)

21. august 2011 at 16:21 | Teuki |  SuJu slash





,,Kangine, Kangine!" V tu chvíli jsem se probudil, úplně zpocený a se slzami v očích.
Zdálo se mi o něm, to už je po třetí v tomto týdnu, vůbec jsem nechápal, co to může znamenat.
Raději jsem to neřešil, vstal z postele a šel si dát něco k snídani.
Tam jsem narazil na ještě ospalého Siwona, zrovna s někým telefonoval.
,,Dobré ráno." Prohodil a položil mobil na stůl.
,,Ahoj, jak se spalo?" Zeptal jsem se a napil se svého čaje.
,,Ušlo to, ale ty jsi měl asi krušnou noc, když jsi pořád vykřikoval." Mrkl na mě a lehce se pousmál.
,,No jo, nebylo to poprvé, nevím čím to je." Odpověděl jsem mu a nahodil výraz nezájmu.
Siwon beze slova vstal od stolu a někam odešel, nejspíš za ostatními. Taky už jsem se tam dál nezdržoval, převlíkl se a vydal se za nimi. Vždycky spím ze všech nejdýl, teda až na Ryeowooka, který ale dnes vstal nějak moc brzo.
Došel jsem do místnosti a posadil se k ostatním. Zrovna probírali natáčení videoklipu k našemu novému songu Opera. Sedl jsem si přímo naproti Kangina, který se na mě zdvořile a přátelsky usmál.
,,Podle mě by nebyl špatný nápad natočit to v dešti, bylo by to možná efektní." Navrhl jsem a uculil se.
Všichni se na mě udiveně podívali a chvíli bylo až trapné ticho.
,,Skvělý nápad!" Vykřikl najednou Donghae a nechtěně vrazil rukou do Eunhyuka, který se na něj vražedně, ale zároveň mile podíval.
Ostatní jen přikývli a já byl rád, že se jim můj nápad líbil.
,,Nedáme si chvilku přestávku a nezajdem na dobré jidlo?" Optal se na pohled hladový a natěšený Heechul, k němuž se okamžitě přidal i Shindong se Sungminem.
,,A jo, proč ne." Prohlásil jsem a jako leader přikázal, že se jde.
Přišli jsme tam a zabrali si jako vždy ten největší stůl. Postupně jsme si všichni objednali a konečně se pořádně najedli.
,,Teuki? Co je s tebou?" Strčil do mě mírně Yesung, když jsem tam jen tak tiše seděl a vůbec nic neříkal.
,,Nic, já nevím, jsem dneska celý nějaký vyklepaný, půjdu se opláchnout." Odpověděl jsem a odešel na WC. Zchladil jsem se a ještě jsem se chvilku pozoroval v zrcadle.
Vtom někdo otevřel dveře - byl to Kangin a vypadal ustaraně.
,,Jsi v pohodě?" Šeptl a položil mi ruku na čelo.
,,Aish, vždyť úplně hoříš!"
,,No, zrovna nejlíp mi fakt není." Řekl jsem a opřel se mu o rameno.
,,Pojď, řeknu ostatním že je ti zle a odvedu tě na pokoj." Pousmál se a dal si mou ruku kolem krku.
,,Hey, Leeteuk je asi nemocný, půjdu a zůstanu s ním než se vrátíte." Křikl Kangin na ostatní.
,,Ale vždyť máme dnes večer vystupovat, bez vás dvou to nepůjde!" Vložil se do rozhovoru Sungmin a prohrábl si své blond vlasy.
,,Buď to budete muset nějak zvládnout, nebo se to bude muset odložit, ale o tom pochybuju, protože už se začaly prodávat vstupenky." Odsekl jim a pevně mě stiskl.
Nikdo už nic neřekl, tak jsme pomalým krokem mířili k zpět na pokoj.
,,Neboj, za chvíli už budeš v pořádku, donesu ti studený obklad a něco k pití." Řekl a zmizel někde v kuchyni. Lehl jsem si na postel a čekal na něj. Do 5 minut byl zpátky u mě se vším všudy. Sedl si ke mně a dal mi na čelo studený ručník.
,,Ostatní se vrátí sice brzo, ale potom je to vystoupení, tak tu dnes asi zůstaneme samy." Zašeptal a zamyšleně se na mě podíval.
,,To je dobrý, jen jdi s něma, budou tě potřebovat, já to tady nějak vydržím." Usmál jsem se na něj a vtom jsem začal hnusně kašlat.
,,Hm, to jistě, ty mě potřebuješ víc, jich je dost, oni už si nějak poradí." Stoupl si a chtěl odejít, ale já ho stihl chytit za ruku. Vyděšeně se na mě podíval.
,,Kam jdeš?" Dostal jsem ze sebe.
,,Budu ve druhém pokoji, chci se koukat na film a nebudu tě rušit, kdybys něco chtěl tak na mě zavolej." Mrkl a pomalu odešel. Zůstal jsem tam sám, ale ne na dlouho, protože se mi udělalo ještě o něco hůř a já někoho u sebe potřeboval.
,,Kangine, Kangin-shiii!" Křičel jsem jak nejvíc jsem mohl.
V momentě byl u mně s novým obkladem a v ruce měl nějaké prášky.
,,Je ti moc špatně? Na, tu máš, spolkni to, mělo by se ti udělat líp." Opět ten jeho kouzelný úsměv.
Netuším, co to se mnou bylo, byl jsem nemocný a navíc jsem měl z Kangina divný, ale naopak i dobrý pocit.
,,Poslušně jsem prášek spolkl a zase si lehl. Opět se chtěl zvednout a odejít, ale já to nedovolil.
,,Ne, nechoď, zůstaň, zůstaň se mnou, nechci tady být sám."
 

2 people judged this article.

Comments

1 Kyu Kyu | Email | Web | 21. august 2011 at 20:04 | React

Teukiho roztomilost ;) :*

2 angel-teuki angel-teuki | Web | 21. august 2011 at 20:06 | React

jako vždy:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama