Murder in Seoul II. [KyuMin]

27. march 2012 at 10:40 | Teuki |  SuJu slash

Na nic jsem nečekal, oblékl se a rozjel se směr dům Sungmina. Vypadalo to tam po včerejšku hrozně, všude poházené kelímky, obaly od různého jídla... Nemohl jsem se na to ani dívat.
Bez zaklepání jsem vběhl do domu a hledal mé přátele.
Doběhl jsem až nahoru do jednoho z pokojů, kde jsem je našel.
,,Tady to teda vypadá..." Řekl jsem, při čemž jsem kopnul do něčeho, co vypadalo jako láhev.
,,To mi povídej, zděsili jsme se hned co jsme otevřeli oči... A taky nás šíleně bolí hlava..." Postěžoval si Wookie a přitulil se k Yesungovi. Pohled na ně mi aspoň o trošku zlepšil náladu, ale to neměnilo nic na tom, že Sungmin zmizel.
,,A neříkal něco včera Minnie? Třeba že se chystá odjet nebo tak něco..." Řekl Sungie a váhavě se na mě podíval.
,,Ne, o ničem takovém nemluvil... A navíc, proč by to dělal? Vždyť nás má rád - teda aspoň doufám.... Řekl by nám to." Odvětil jsem a zklamaně se podíval z okna.
,,Měli bychom to někomu říct... Nejlíp Chulliemu a Kanginovi, když už pracují u policie, co říkáte?" Navrhl jsem a tázavě na ně pohlédl.
,,Moc dobrý nápad!" Vykřikl Ryeowook a už běžel k telefonu.
,,To už je dneska tak po páté, co někomu volám, nechci vidět ten účet." Dodal ještě, když zvedal sluchátko. Rychle vyťukal číslo na již zmíněného Heechula a začalo to zvonit.
,,Ano?" Ozvalo se z druhé strany.
,,Ahoj Chullie-ah, poslyš, něco se stalo a potřebujeme tvou pomoc." Mluvil tak rychle, že se mi nechtělo věřit, že by mu Heenim mohl rozumět.
Podle všeho ale všechno pochopil a nabídl se, že nám rád pomůže. Tohle mě potěšilo, měl jsem o Minnieho velký strach a nevěděl jsem, co dělat nebo jak mu pomoc, což mě zabíjelo.

×××

,,Zmizel asi v noci, protože večer jsem ho ještě viděl s jedním klukem, ale ráno už tam nebyl... Vzal si s sebou všechno, nenechal žádný vzkaz a ani nikdy nemluvil o tom, že by chtěl někam odjet." Dokončil svoje svědectví Yesung a nervózně si prohrábl vlasy.
Chullie se na něj zamyšleně podíval, ale nic neříkal. Po chvilce přemýšlení to šel oznámit i Kanginovi, který pracoval na stejném oddělení jako on.
Netrvalo to dlouho a znova se objevili v kanceláři, do které nás před chvílí ochotně posadili.
,,Kyuhyune, teď budeme potřebovat, aby sis vybavil celý včerejší večer a zkusil nám popsat, jak ten kluk, se kterým Sungmin byl vypadal." Promluvil Kangin-shi.
Nechápal jsem, proč potřebují vědět zrovna tohle, ale rozhodl jsem se, že to tedy zkusím. Pořádně jsem se zamyslel, ale bylo to těžší, než jsem předpokládal. Kvůli té proklaté kocovině jsem si nemohl vzpomenout vůbec na nic, potřeboval jsem něco, čeho se budu moct chytit. Pak mi to došlo. Ten kluk měl určitě tmavě hnědé vlasy, protože když jsem ho viděl z dálky poprvé, myslel jsem si, že je to Hae.
,,Má hnědé vlasy a je dost vysoký, taky je štíhlý a pamatuju si, že měl na sobě černou košili a bílé kalhoty." Najednou se mi všechno vybavilo, což mě celkem dost překvapilo. Nevěděl jsem, kde se to ve mně vzalo.

Sedli jsme si s klukama k počítači a společně projeli databázi trestanců. Ale výsledek byl bohužel negativní, nebyl to ani jeden z nich. Rozhodli jsme se teda pro jiné řešení.
Chullie otevřel program na tvoření obličejů a já mohl začít popisovat. Sám jsem se divil, jak mi to jde, a že se obličej vážně začíná podobat tomu chlapci.
,,Ten nos měl trošku větší a rty byly o něco užší." Řekl jsem a doufal, že konečně vznikne jeho podobizna.
,,Páni, to je úplně přesný." Prohlásil jsem při pohledu na jejich skvělou práci.
,,Díky moc, Hyunnie, najít ho teď bude o dost snažší." Opáčil Kangin, vzal si své papíry a spolu s Heechulem někam zmizeli.
Byl jsem na sebe hrdý. Dofám, že to aspoň trošku pomůže a najdeme Minnieho, živého a zdravého.

×××

Celý týden se nic nedělo, i když kluci intenzivně toho kluka hledali, bylo to bezvýsledné. Ale já to nevzdával, pořád jsem nad tím přemýšlel a neztrácel naději.

Jednoho dne jsem se rozhodl, že si zase zajdu s Teukiem jen tak někam posedět, nejlíp do naší oblíbené kavárny. Leeteuk nadšeně souhlasil a domluvili jsme, že půjdeme ještě dnes.

2 hours later.

,,To s Minniem mě moc mrzí, Kyu, snad ho najdou co nejdřív." Řekl tiše Teuk a přátelsky mi stisknul ruku. Eeteuk byl jeden z mála, komu jsem opravdu věřil.
,,Taky doufám." Odvětil jsem a zakousnul se do punčového řezu, který mi můj leader objednal.
Při jezení té dobroty jsem se díval z velkého okna a opět jsem začal přemýšlet. Nemohl jsem to dostat z hlavy. Z myšlenky mě ale něco vyrušilo. Nebo spíš někdo.
Nevím proč, ale měl jsem pocit, že kolem kavárny prošel Sungmin. Nebo mu byl aspoň hodně podobný. V mžiku jsem položil kafé a s plnou pusou se rychlostí blesku rozběhl ven na ulici.
Běžel jsem za tím klukem a čím jsem byl blíž, tím jsem si byl jistý, že to je náš ztracený Minnie.
,,Sungmine!" Křiknul jsem, když se zastavil.
,,K...Kyu...Kyuhyune?" Pomalu se na mě otočil. V té chvíli mě zamrazilo a myslel jsem, že už ani nepopadnu dech.
Minnie měl monokl, na krku měl nějaké divné otisky a rty celé fialové. Taky jsem si všimnul, že nemůže moc hýbat rukou.
,,Oh Bože, co se ti to stalo?!" Starostlivě jsem ho chytil za méně bolestivou ruku a přitáhl si ho k sobě.
,,Nic..."
,,Tím chceš jako říct, že sis to udělal sám?!" Nepřestával jsem na něj křičet. Nechtěl jsem, ale byl jsem strašně naštvaný. Ne na něj, ale na tu osobu, která mu tohle provedla.
,,Minnie, komunikuj a hlavně nelži. Byl to on, že?" Trošku jsem se uklidnil a něžně ho pohladil po tváři, ale on i tak sykl bolestí.
,,Nech to bejt, jsem v pohodě." Šeptl, ale v očích se mu leskly slzy a já prostě poznal, že se mu chce plakat a šíleně moc trpí.
,,Přestaň, vždyť se tím ničíš." Odporoval jsem, chtěl jsem mu pomoct, musel jsem mu pomoct.
,,Říkám že je to dobrý... A už bych měl jít, tak zase někdy..." Dořekl, maličko na mě mávnul a v pohodě šel dál. Takhle se nikdy předtím nechoval. Vždycky, když ho něco trápilo, svěřil se mi, nechtělo se mi věřit, že by se mohl takhle změnit.
Nevěřícně jsem pokýval hlavou a vrátil se zpět za Teukiem.
,,Tak co, byl to on?" Odvrátil pohled od mobilu a napjatě se na mě podíval.
,,Byl... Ale nechtěl mi nic říct... Aspoň vím, že je v pořádku... Teda, ne tak docela, ale aspoň že je naživu..." Dokončil jsem svůj proslov a zklamaně si opět přisedl.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Lucy Uchiha Lucy Uchiha | Web | 27. march 2012 at 14:31 | React

Noták Miní ~ Všechno si zbytečně ještě ztěžuješ xD Padni Kyuovi do nnáruče a máš to xD Ten pak zbije toho kluka a happy end xD Ikdyž nadpis nevypadá moc "happy" xD

2 Hatachi Hatachi | 27. march 2012 at 20:51 | React

To bylo smutné. Proč se Minnie vyhýbá Kyuovi. Kdyby se mu svěřil tak mu Kyu určitě pomůže. Takhle ničí sebe a nakonec i Kyua. A ten zmetek co ublížil Minniemu by zasloužil pořádný nářez... Ted´ ani nevim jestli se mam těšit na další díl když je to tak smutné...

3 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 27. march 2012 at 21:15 | React

Tak Smutnééé!!!! Néé!! Minnie co se děje?? Ty hovado!!:(( To není fééér! Doufám že to skončí Happy!!:) krásný dílek se těším na další!:)

4 Kyu Kyu | Email | Web | 28. march 2012 at 14:45 | React

Takže, za prvé já jsem tedy ten koment dávala honey :( a byla jsem první, takže si to domysli :D Nu prostě to bylo úžasné a ten Minnie mě sere! Ať se mu okamžitě svěří  :D ještě že vím, jak to dopadne, jinak by mě asi kleplo :D Nu prostě, těším se moc na další dílek brouku :) Moc krásná povídka (čí to byl nápad?) :D A ještě lepší zpracování :* Nejlepšovanější!!!! <3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama