More than just friends? Why not. II.

13. december 2012 at 11:09 | Teuki |  SuJu slash



Se zmatkem v hlavě jsem se vrátil zpátky k Wonniemu a lehl jsem si. Televizi jsme vypli, já si ještě odkašlal a přimáčkl se k němu.
,,Co budeme dělat zítra?" zajímalo mě.

,,Cokoliv chceš, máme teďka spoustu dní jenom pro sebe!" řekl nadšeně a obmotal svou nohu kolem té mojí.

,,Ale když mě nic nenapadá," hlesl jsem smutně a dál přemýšlel.

,,Já si musím zajít něco vyřídit, takže je možný že se uvidíme spíš až k večeru, nevadí ti to doufám?" starostlivě se optal a já s úsměvem na tváři zamrčel na důkaz toho, že mi to sice nevadí, ale budu se určitě nudit.

,,A co si musíš vyřídit?" napadlo mě najednou.

,,Chci si zajít do jedné agentury, nechtěl jsem ti to říkat, rozhodně ne teď, ale musím na chvíli odletět do Pekingu, navštívit svou rodinu, sestra má nějaké problémy." šeptl a mně se v tu chvíli jakoby zastavilo srdce.

,,Cože?! A kdy jsi mi to chtěl jako oznámit?! To mě tady necháš samotného?!" ani jsem nevěděl, proč mě to tak rozhodilo, ale co bych si tady bez něj počnul? Samozřejmě, že mám více přátel, ale Siwon je Siwon!

,,Můžeš letět se mnou, nevyšiluj." řekl poněkud klidným tónem.

,,Jsi normální? Nemůžu si jen tak odletět! Navíc do Číny!" naštvaně jsem vstal z postele a utekl do koupelny. Tam jsem složil k zemi a rozbrečel se jako nějaké malé dítě, kterému někdo ukradl hračku. Nevím, co se to se mnou dělo, ale věděl jsem, že do Pekingu rozhodně odletět nemůžu, ale ani tady nechci zůstat bez něj. Co mám dělat?



×××


,,Chullie? Chullie, otevři!" Shiwon zuřivě klepal na dveře a snažil se mě odtamtud dostat. Ale já neměl náladu se s ním bavit. Možná si říkáte, že to moc hrotím, ale vy nevíte, co je to za situaci!

,,Ne, neotevřu, běž pryč!" okřikl jsem ho a dál úpěnlivě vzlykal.

,,Ty jsi ale hysterka... No tak zlato, měl to být krásný večer, nebudeme si to přece kazit tímhle, neblbni." měl jsem pocit, jakoby měl už i on na krajíčku.

,,A kdy chceš jako odjet...?" pronesl jsem už o něco tišeji a přešel ke dveřím a trošku jsem je pootevřel.

,,No, plánoval jsem to na příští týden, proto si to musím jít zítra vyřídit," zamrkal na mě, a ačkoliv se snažil jakkoliv, nerozveselil mě ani jeho vtipnými obličeji.

,,Ah... Aha." po tváři mi stekla slza a on si mě k sobě bezeslova přivinul.

,,Ty mi dneska jenom pořád pláčeš, to nesmíš, zabíjí mě to," pohladil mě po vláskách a roztomile se na mě usmál.

,,Vážně tě nenávidím," šťouchl jsem do jeho bříška, ale nakonec se i na mé tváři objevil upřímný úsměv.

,,Pojď už, jdeme spát, zítra si o tom ráno promluvíme, ano?" pohladil mě po tváři, dal mi menší letmou pusinku na tvář, vzal mě za ruku a odvedl mě do postele.



×××


Probudil jsem se vedle Wonnieho, pousmál jsem se a pořádně si promnul oči a protáhl se.

,,Aah..." zamrčel jsem a zívl si.

,,Dobré ranko," pronesl Shiwonnie, vstal a někam odešel. Nejspíš na záchod. Jo, asi jo, soudě podle zvuků. (Pozn. autora: To je divný xDD)



×××


Společně jsme se nasnídali a já už byl sháněný doma. Mamka potřebovala pomoct s úklidem, a tak jsem se musel sbalit odejít. Ovšem až po domluvě, že se večer sejdeme a probereme tu Čínu. Byl jsem z toho vážně dost vyjukaný, nelíbilo se mi to.

,,Tak ahoj večer," mávl jsem na něj, zazubil se a odešel směrem domů.


×××

Jakmile jsem přišel domů, hodil jsem batoh do rohu pokoje a rovnou se vrhl na úklid. Byl jsem zvyklý uklízet každý den, takže i jedno blbé smítko na koberci mi bylo proti srsti.

,,Ani nepozdravíš svou mámu?" Objevila se v pokoji máma s úsměvem na tváři a vřele mě obejmula. Řádně jsem ji stiskl a ucítil její krásnou vůni.

,,Jak bylo u Shiwona?" Zamrkala na mě a pohladila mě po zádech.

,,Skvěle, mami, můžeme si pak o něčem promluvit?" Mamka si mě starostlivě prohlédla.

,,Ale jistě zlato, až to tady doděláš, přijdi za mnou, postavím na čaj," s těmito slovy odešla a mně zanechala hřejivý pocit u srdce. Vážně jsem šťastný, že mám takovou mámu, jako je ona. Byla mi vždycky oporou, stála při mně, podporovala mě a vždycky mě brala takového, jaký jsem.

Což je jeden z důvodů, proč si s ní vážně musím promluvit.

Vysvlékl jsem si mikinu, popadl vysavač a plný energie začal luxovat. Při tom jsem měl v uších sluchátka s dosti hlasitou hudbou, která mě vždycky dovede vytrhnout z reality. Je to něco jako můj druhý svět, ve kterým jsem jenom já... Já a... Já a Shiwon?!

Vylekaně jsem upustil nástroj, který jsem držel v ruce a sedl si na postel. Začala se mi klepat kolena a já nevěděl, co si o tom myslet. Připadal jsem si jako nějaký magor na psychině, ale co se dalo dělat. Nerozumím svým pocitům...

Uslyšel jsem slabé zaklepání na dveře.

,,Ano, kdo je to?" Optal jsem se, i když jsem věděl, že tam bude stát ta jedna osoba.

,,Jsi v pořádku? Slyšela jsem nějakou ránu a pak bylo najednou až moc velké ticho," slyšel jsem, jak se opřela o dveře, ale neodvážila se vejít dovnitř.

,,Vydrž chvíli, já... To jen dodělám a půjdu hned za tebou dolů, nedělej si starosti," usmál jsem se a rozhodl se svou dnešní práci dokončit.

Jakmile se tak stalo, s divným pocitem v břichu jsem scházel schody dolů, přímo do obývacího pokoje.

Ona už tam seděla na gauči, na stole byly dva šálky čaje a nějaké cukrovinky.

,,Tak jsem tady," pronesl jsem a sedl si hned vedle ní.

,,Tak povídej, broučku," natáhla ke mně ruku, abych ji mohl pevně stisknout.

Nasucho jsem polkl. Bál jsem se, že nebude akcepovat to, co jí řeknu a že mě odsoudí. Ale za pokus to stojí, nebo ne?

,,Musím se k něčemu přiznat, mami," hlesl jsem a sklopil hlavu.

,,Jen mluv, naslouchám..." stále se na mě tak krásně usmívala a dodávala mi tak jistotu, že jí můžu plnohodnotně věřit.

,,Myslím, že jsem zamilovaný, ale nejsem si jistý, jestli je to ta pravá osoba," po tváři mi bez jakýchkoliv předešlých náznaků stekla horká, veliká slza.

,,Neplakej, kdo je to?" pohladila mě po vlasech.

,,O to právě jde... Není to dívka, prosím nezlob se na mě,..." připadal jsem si opět jako slaboch. Slaboch, který se neumí smířit s tím, kdo opravdu je.

,,Jsi zamilovaný do chlapce?" vyvalila na mě oči a mně jakoby se na chvíli zastavil dech.

,,Myslím že jo, mám z něj takové divné, zajímavé, ale přesto krásné pocity..."

,,Ale zlato, to vadí, že je to kluk? Mně to nevadí, hlavně, abys byl šťastný, je jedno s kým... A vypadá to, že ses mi vážně zamiloval, tak bys mu to měl co nejdřív říct, tedy pokud máš pocit, že o tebe stojí," obejmula mě, dala mi pusu do vlasů, vstala a odešla do kuchyně.

Přesně tohle jsem potřeboval, podporu ze strany rodiny. Jenže jí se to řekne... Jak mu to mám říct, když si ani nejsem vlastně jistý, jestli je to vůbec pravda? Co když jsem jenom poblázněný? Co když je to tím, že už jsem delší dobu s nikým nechodil a proto mi jeho přítomnost dělá dobře? Jenže, proč bych se s ním najednou cítil tak příjemně a měl pocit, že už ho nikdy nechci pustit ze svého sevření?

Řeknu mu to, musím, alespoň předtím, než odjede. Třeba na to alespoň za tu dobu zapomene a nic se nebude muset řešit, jo, to je docela dobrý nápad ne?

Sáhl jsem po jednom z kokin, které se povalovalo na stole, pořádně ho rozkousal, vychutnal si jeho čokoládovou chuť a běžel zpátky do svého pokoje, rovnou k telefonu.

Chvíli to zvonilo a po malé chviličce už se ozval nádherný a uklidňující hlas.

,,Chullie, to jsi ty?" zachechtal se a mně se při tom rozbušilo srdce.

,,Ahoj Wonnie, jo, jsem to já, tak co, co budeme dělat? Já už jsem hotový a začínám se docela nudit," zklamaně jsem zašoural nohou nohou o podlahu a začal se culit při pomyšlení na to, že už brzy zase budeme spolu.

,,Jé, no... Já mám takový menší problém, víš," zašeptal.

,,Jaký problém? Ty nemůžeš jít ven?" zesmutněl jsem najednou.

,,Vím, že jsem ti slíbil, že dneska večer někam zajdeme, ale plány se bohužel změnily," všiml jsem si, že ho to mrzí, ale pořád jsem nechápal proč.

,,O co jde, Shiwone?" byl jsem čím dál zvědavější.

,,Vlastně... Vlastně má za mnou přijít jedna kamarádka, nevěděl jsem, že chce přijet, ozvala se ráno a nebydlí zrovna kousek odtud, takže tady bude asi muset přespat, už je na cestě a co nevidět by měla být tady," tohle mě zasáhlo.

,,Takže nic? Fajn, jak chceš," chystal jsem se švihnout telefonem o stůl, ale on mě zastavil.

,,Chullie, nevztekej se, můžeš klidně přijít, jestli chceš, říkal jsem jí, že tady možná budu mít svého kamaráda, tak se klidně stav, třeba bude sranda," nabídl mi, abych se přidal, ale já z toho moc radost neměl.

,,Doufal jsem, že teď budeme sami, když mi za chvilku odjíždíš pryč," v očích se mi zaleskly slzy.

,,Ale prosímtě, jen přijď, budeme rádi," začal jsem o tom vážně přemýšlet.

,,V 8 jsem u tebe, a ne že mi nebudete chtít otevřít!" zasmál jsem se, i když ne moc nadšeně, zavěsil jsem a šel se převléct, přece jen jsem docela nedochvilný a rád bych přišel ještě dřív, než ona.
 

1 person judged this article.

Poll

Šli byste do armády místo Teukieho?

Rozhodně!
Nevím, možná jo.
Ne.

Comments

1 Hatachi Hatachi | 13. december 2012 at 22:34 | React

Byl to moc pěkný díl...
Siwon s Chulem mají zajímavý vztah...
A věřim že i Siwon Chulího miluje. Tak by Chulí mohl klidně s ním odletět do té Číny.
A co ta kamarádka? Nebudou z toho ještě problémy?
Těšim se na další díl...

2 Michiko Michiko | 24. july 2015 at 8:04 | React

Tuhle povídku už asi nikdy nedokončíš že?? :-D ach jooo :-D bavila mě XD

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement